TL;DR
- Mít vždy dost baterií a pamětovek;
- Jasná dohoda s pořadatelem o podmínkách spolupráce je základ;
- Najít nejlepší místa na focení, nepřekážet na stagi;
- Úkol je zachytit atmo a lidi ve varu;
- Vyřešit bezpečí věcí, k tomu je ideální mít backstage pass;
- Focení na akci je práce, opít se a užit si koncík jde i jindy;
- Vyznat se v nastavení foťáku a jeho low-light možnostech je key;
- Edit jde extrémně urychlit dobrou workflow; je potřeba nad tím myslet;
- Dělat si vlastní report na sociální sítě; nebát se označovat interprety a sdílet i nedokonalé fotky;
Fléda, 26. února 2016, křest ep AK-47 — první koncert, který jsem fotil
Krátký úvod
2014 jsem dostal první zrcadlovku, na které jsem se naučil všechno důležité. S delšími přestávkami tedy fotím lehce přes 6 let — když nepočítám nějaké pokusy back in the days, když jsem byl ještě malý pívo.
Křest Maniakova EP AK-47 byl zároveň křtem mě jako event fotografa. Byl jsem poprvé na koncertu, poprvé jako fotograf, poprvé na Flédě. Měl jsem jen mlhavou představu o tom, do čeho jdu, ale nakonec jsem to trojité odpanění celkem ustál. Fotil jsem tehdy na automat a snažil se fotit “hezké fotky”.
V září 2019 jsem měl možnosti si koupit nový foťák a rozhodl jsem se pro Sony α A7 II se setovým 24–77 mm objektivem. Od té doby fotím jen na něj.
Fáze 1 — Příprava
FÁZE 1.A — Basics
Základ je mít dostatek nabitých baterek a čisté paměťovky.
„Borci, někde zástrčka?“ — já, 2016
Je to basic věc, ale opravdu je potřeba to zdůraznit. Zrovna když byli lidi ve varu, mi občas zkapala buď baterka nebo jsem neměl dost místa. Je trapný pak sedět v backstagi a čekat půl hodiny, až se baterka dobije nebo ve spěchu mazat fotky.
„Nikdy předtím jsem neviděl někoho takhle rychle mazat fotky.“ — DJ Wich, 2017
Mám 3 náhradní baterky s nabíječkou a náhradní paměťovku. Baterky vydrží 1400 fotek a na paměťovky narvu dohromady 1716 ±50Mb RAWů. Musím říct, že se mi fotí úplně jinak, když vím, že mám dost místa i šťávy.
FÁZE 1.B — Dohoda
Extrémně důležitá věc v rámci přípravy je jasná dohoda s někým, kdo má event na starosti. Je potřeba vyřešit odměnu, možnost pohybu, případně počet free vstupů a útratu na baru.
Tady je fajn zmínit, že přemýšlím o nějaké stručné smlouvě, kde by byly jasné termíny placení, odevzdání fotek, upřesnění práv na nakládání s fotkami a případné sankce, když se smlouva nedodrží. Dá se tak vyvarovat různým failům a působí to profesionálně.
#throwback na křest Indigova EP #4B0082 v Kabinetu Múz
FÁZE 1.C — Backstage a pohyb po klubu
Když nemám backstage pass a volnost pohybu, tak se mi fakt nefotí dobře.
Proč backstage pass?
Šatnu v klubu, 500 lidí+, někdo podá omylem jiný batoh a je to v háji. Těžko si budou pamatovat obličej, natož jméno.
Backstage, 20 lidí, ztratí se věci za 40k a podle guest listu se dá celkem dobře kdokoliv dohledat. Navíc jsou v backu vždycky volné zástrčky, do kterých se dá v nouzi strčit nabíječka.
Nemyslet na bezpečí věcí je základem k uvolnění; líp se pak dostanu do flow, ve které se soustředím jen na to důležité — co nejlepší fotky.
Proč volný pohyb po klubu?
Tím myslím hlavně přístup stage, ale dá se dostat i na zajímavější spoty. Důležité je mít místo, odkud je vidět interpret a lidé. Většinou je to za DJem nebo po stranách stage. Zpravidla nejlepší je, když je interpret zády nebo bokem a předmětem fotky je crowd pod ním.
Nevyfotíš moshpit, když v něm stojíš.
r/AccidentalRenaissance; z crowdu bych tuhle fotku těžko vyfotil
Občas to vyjde dobře zpod stage a ze zadní části klubu — obzvláště když koncert viditelně není naplněný. Perspektiva dělá divy. To pak stačí pár lidí, dobrý ořez a hned to vypadá, že bylo docela plno.
Jo, jeden tip. Prostředek stage je posvátný území, které patří interpretovi. Přistupuj k němu s podobnou úctou, jako ke hrobu svých předků. Protože jestli to posereš, tak se stane i tvým hrobem. Hodněkrát jsem viděl, jak se nemotorní fotografové motají pod nohy a vesměs překáží. Jedna věc je skvěle nafotit koncert a věc druhá je umožnit při focení hladký průběh práce ostatních lidí.
Moje práce je sice fotit ty nejlepší fotky, ale lidi, kteří zaplatili za možnost tam být, nejsou na nějakého debílka zvědaví. Já bych na jejich místě taky nebyl. Backstage páska neznamená, že jsem něco víc. Takže fotím, ale nepřekážím a snažím se být neviditelný.
Fáze 2 — Mindset
Na koncert se nejdu bavit, nejdu chlastat, nejdu si to „užít“. Součást mé práce je, že jsem v peak formě, při smyslech a fotím nejlepší fotky, jaké v danou chvíli a za daných podmínek můžu.
Na uvolnění si rád dám buď RedBull, jedno G&T nebo pivko, u kterého končím na jednom, maximálně dvou kouscích. Pomáhá přijít než začnou chodit lidi a klub si projít. Vytipovat si místa, z kterých by se dobře fotilo. Klidně se zeptat osvětlovače, jakou intenzitu mají světla, jaké má v plánu dělat efekty, …
Na uvolnění ideální
Mým úkolem je zachytit atmosféru. Nejdůležitější jsou lidi. To, jak si show užívají, to jaký dělají bordel, i to, jak je klub plný. Interpret je jako objekt focení na druhém místě — svých hezkých fotek má plný instagram a kdyby chtěl photo session, najdeme mnohem vhodnější místo.
Všechny předchozí kroky minimalizovaly jakékoliv technické problémy, takže mě nic neruší a já se můžu jednoduše dostat do flow.
Občas mě poprosí někdo z crowdu o fotku. Vždycky je aspoň jednou cvaknu. Za prvé bych byl za idiota, kdybych odmítl a snažil se vysvětlit rozdíl mezi focením lidí jako celku a focením na individuální žádost. Za druhé mi to nic neudělá — fotku upravovat nemusím, když se nepovede (a že se nepovede skoro nikdy). Za třetí mám klid, protože se mi asi třikrát stalo, že se jim mé odmítnutí opravdu nelíbilo.
Fáze 3 — Akce
Fotím na full manual, protože mám rád věci pod kontrolou. Nechci se spoléhat na stroj, aby mi nastavoval foťák, jak uzná za vhodné. Někdo to vnímá jako pomoc, já spíš jako přítěž. Jediné, co mám na auto, je white balance.
Základní nastavení
- 1⁄160 s; f/3.5; 600 ISO; Burst mode; AF–C / Lock-on AF;
Rychlost uzávěrky
Většinou fotím v rozmezí 160–250 s, což záběr celkem uspokojivě “zmrazí” a zachová detaily. Pod rychlost 1/60 s nikdy nejdu. Ačkoliv mám dvojitou optickou stabilizaci, rychlejší pohyby jsou pod touhle hranicí i tak lehce rozmazané.
Clona
f/3.5 je nejmenší clona, kterou můžu použít, takže fotím na ni. Kdybych mohl, fotil bych klidně na 1.8 clonu s třikrát rychlejším časem.
ISO
Nastavení ISO je jediná věc, kterou měním aktivně po dobu celého focení. 125 když je dost světla a svítí celá venue, 1600 když je tma. Nad 3200 fotím jen výjimečně, protože jediný šum, který mám na fotce rád, je ten, pro který se rozhodnu při editu.
Burst mode
Rád si zvyšuju šance na zachycení jedinečných okamžiků. Je skvělé mít jeden okamžik zachycený čtyřikrát, abych pak mohl vybrat a upravit ten opravdu nejlepší.
Tempo 1 fotka / 1 minuta by při 4h show znamenalo 240 fotek. U mě je zhruba čtvrtina fotek použitelná, to znamená 60 fotek. Někomu by to mohlo stačit.
Moje tempo je zhruba 4.5 fotek / 1 minutu, za večer je to 1100 fotek. Čtvrtina z toho je 275. Tenhle výstup už mi přijde lepší.
Autofocus — Lock-on a Continuous
Lock-on AF je funkce, kterou používám, když si na ni vzpomenu. Focus foťáku se v rámci nastavitelného pole zaměří na jeden objekt, který sleduje a průběžně na něj zaostřuje. Je to šílený sci–fi, když to teď takhle píšu. Jinak používám Continuous autofocus, který málokdy přepnu na single.
Fáze 4 — Edit
FÁZE 4.A — Pořádek ve složkách je základ
Doma přesunu RAWy do složky na počítači. Abych měl pořádek ve složkách, držím se tohoto pojmenovávání: 2020–05–20 NÁZEV AKCE
Nejdřív rok, aby byly fotky z jednoho roku u sebe. Následuje měsíc, ze stejného důvodu, a nakonec den.
Složky neupravených fotek od hotových odlišuju tím, že na začátek napíšu „(n)“. Při abecedním řazení totiž mají znaky (, ) a _ přednost, po nich jsou čísla a až pak abeceda.
Protože mám fotky v PC, import do Lightroomu je záležitost dvou minut. Import z paměťovky trvá mnohem dýl. V LR si pak vytvořím novou kolekci, kterou pojmenuju stejně jako složku s fotkami.
FÁZE 4.B — Selekce
Tři fotky na obrazovku a jedu. Dobré fotky označím žlutě (klávesa “7”), špatné červeně (“6”), upravené zeleně nebo modře, podle nálady (“8” a “9”). Zapněte si CapsLock, po obarvení fotky automaticky naskočí následující fotka; nemusíte používat šipky
Zapněte si CapsLock, po obarvení fotky automaticky naskočí následující fotka; nemusíte používat šipky
Nejdřív upravím jednu dobře exponovanou fotku, na které si udělám nástřel barev, vyladím doostření, přidám šum a vinětaci. Nastavení zkopíruju a hodím na nejtmavší, kde upravím hodnoty, aby měly obě fotky podobné barvy. Následně označím všechny světlé fotky a tmavé fotky zvlášť a synchronizuju jejich nastavení.
Seznamte se, tlačítko Sync… je odteď váš největší kámoš
Poté fotky jednotlivě projdu a naposledy upravím nastavení, srovnám, oříznu a podle potřeby udělám lehkou retuš.
FÁZE 4.C — Export
Exportuji buď do plné velikosti v 72PPI, nebo do 4000 px v delší straně a 150DPI. Záleží na domluvě.
4K 150PPI × Fullsize 72PPI
FÁZE 4.D — Poslání dat
Nejlepší řešení je podle mě Dropbox. Desktopová aplikace je propojená se složkami v PC. Stačí udělat složku, hodit do ní fotky, kliknout pravým tlačítkem a můžu buď poslat přímo link, který se dá otevřít i v prohlížeči, nebo sdílet rovnou na email. Když udělám nějaké změny, nemusím posílat další odkaz.
Na menší zásilky je super WeTransfer. Má limit 2GB, což na pár fotek celkem stačí. Přijde mi, že má celkem rychlý, stabilní upload. Dá se poslat jak link, tak upozornění na email.
Ostatní
Uschovna.cz je dobrá lokální alternativa. Můžete poslat až 30GB dat bez nutnosti registrace, upozornění o odeslání jde poslat na email… Není co řešit. Mně osobně ale přijde, že se mi tam soubory nahrávají docela dost pomalu a měl jsem často problém s tím, že se v půlce upload přerušil.
MyAirBridge má limit 20GB, což taky stačí, ale má hrozně nepřehledný UI, nedá se v tom vyznat. Použil jsem to tak asi jednou nebo dvakrát a vždycky hrozně cringuju, když mi někdo pošle MAB link.
MEGA nabízí v základu 15GB zadarmo, ale přes různé achievementy se dá úložiště dočasně navýšit až na 80GB, což už je hodně slušné. Odeslané soubory se dají zašifrovat. Kromě webu existuje aplikace na počítače i mobily.
Povinná „interpret v moři smartphone světel“ fotka
Fáze 5 – Selfpromo
Máš jen takový promo, jaký si sám uděláš.
Označení na fotce
V případě focení za honorář beru tag na fotce na IG/FB jako hezké gesto, ne povinnost. Většinou jsem spíš příjemně překvapený, když si někdo vzpomene — když ne, tak je mi to jedno, zaplaceno jsem dostal.
Situace je trochu jiná u focení za vstup. Tady to beru jako vzájemnou výměnu, kdy já pomůžu někomu v propagaci a je fér to oplatit. Free vstup a backstage pass neberu jako odměnu, ale jako základní podmínku spolupráce.
Při focení za vstupy navíc a útratu na baru se to celé dostává do šedé zóny. Já si myslím, že pokud barter není v hodnotě 7 hodin mé práce, označení na fotkách je pořád na místě.
Vodoznak
Tohle fakt ne, POKUD jsem za fotky dostal peníze. Pokud je odměnou „promo“ ze strany klienta, pak je to docela na místě. Problém ale je, že to kazí estetický dojem, o který mi jako fotografovi jde především. Mnohem lepší vizitkou je krásná, čistá fotka. Další problém je, že vymazání takového vodoznaku je práce na 15 sekund, když už bych tu fotku chtěl ukrást.
Já si vodoznakovou fází prošel a není to za mě úplně cesta.
Report
K tomuhle mě inspiroval Lukáš Matoušek, který po každé show na stories sdílí své nejlepších fotky. Po jeho vzoru vyberu 8–10 nejlepších fotek, které sdílím na stories po dvou nebo třech fotkách.
Post
Snažil jsem se přijít na zajímavý způsob prezentování fotek na Instagramu. Dlouhou dobu jsem je zpracovával jako montáž 2–3 fotek, které jsem pak nahrál do carouselu. Baví mě ten efekt, kdy při swipu fotka pokračuje dál. Je to ale celkem náročný a málokdy se mi do toho chce.
Mnohem lepší je nevymýšlet zbytečný kraviny a prostě tvorbu sdílet. Ani sebelíp promyšlená zastřešující konceptuální idea špatně nafocenou fotku nevylepší. Čas jde trávit mnohem líp, než nadbytečnou úpravou fotky na IG, kde stejně dostane maximálně 3 sekundy pozornosti. Tři různé fotky. Les vlevo, kmen stromu, vchod do podzemí.
Ostatní
Hashtagy jsou za mě totální clusterfuck, kterým se nehodlám déle zabývat. Řeknu jen, že jestli v nich vidíš smysl, go for it a utop v tom moře času. Já si u sebe přišel na to, že je úplně jedno, jaký dám k čemu hashtag, kolikrát ho mezi příspěvky použiju, v jakém poměru dám velké (1M+ příspěvků)× neobjevené hashtagy (<100 příspěvků), jak často je střídám, jestli používám pro každou fotku sadu naprosto jiných,… Je to fakt celkem jedno.
Pomáhá tagovat menší IG profily sdružující fotografy a umělce. Šance, ze fotku repostnou, je celkem velká a dá se tak docela rychle přijít k fanouškům.
Já bych se ale soustředil na stories a psaní si s ostatními fotografy. Ať už přes DM nebo komentáře. Je fajn mít kolem sebe nějakou komunitu a možnost se kdykoliv kohokoliv na cokoliv zeptat.
S pravidelností bych to taky moc nepřeháněl. Vydával jsem každý den v průběhu tří měsíců a bylo to celkem k ničemu. Bohatě stačí jednou dvakrát týdně, když vyjde třeba obden jedno story.
Nemůžeš tvořit obsah, když pořád jen konzumuješ.